1. Odvětví lingvistiky, jehož předmětem je exaktní a explicitní zpracování (psaného i mluveného) přirozeného jazyka pomocí matematických/informatických metod (viz ↗lingvistika matematická) a/nebo počítačových programů (viz ↗lingvistika komputační). F.l. usiluje o co nejpřesnější popis jazykových dat a struktur, a to ve všech jazykových plánech / modulech, které ta která teorie v architektuře jazyka předpokládá; tedy ve fonetice, fonologii, morfonologii, morfematice, morfologii, syntaxi, sémantice a pragmatice, a snaží se mimoto také modelovat jazyk pomocí logické formy a metod (matematické) logiky. Opírá se o matematické výsledky a postupy týkající se buď přímo jazyka jako algebraické struktury (např. v teorii formálních jazyků a automatů), n. o výsledky dosažené v takových odvětvích matematiky, jako je mimo algebru teorie pravděpodobnosti a statistiky, teorie množin ad., a vytváří a využívá speciální lingvistický i jiný software. F.l. zpracovává přirozené jazyky z hlediska analýzy a syntézy, popř. neutrálně ve vztahu k těmto dvěma typům procedur.

Počátky f.l. jsou spojeny s vývojem matematického popisu přirozených jazyků v 50. letech 20. stol., zvl. s rozvojem matematické teorie formálních jazyků a automatů (symbolický, algebraický přístup k formalizaci jazyka), (matematických základů) informatiky a logiky. S rozvojem ↗jazykových korpusů ve světě a vznikem internetu koncem 80. let 20. stol. vzrůstá množství jazykových dat v počítačové podobě a s tím i nutnost jejich zpracování: velký rozvoj tu zaznamenaly pravděpodobnostní a statistické metody (formálního) zpracování jazyka související zvl. s tzv. ↗strojovým učením. F.l. zásadně přispívá k rozvoji lingvistiky, neboť umožňuje zvl. na rozsáhlých jazykových datech exaktně ověřovat jaz. hypotézy a tím zásadně zpřesňovat naše poznání přirozených jazyků.

2. Odvětví teoretické lingvistiky, které pro reprezentaci n. derivaci jazykových struktur přirozených jazyků používá exaktních formálních procedur, a to zejm. ve formální fonologii, formální syntaxi a formální sémantice, zvl. v rámci ↗generativní gramatiky. Protipólem je funkční lingvistika, zvl. ↗funkční gramatika, která ovšem taky stále častěji používá formální aparát popisu.

3. Odvětví lingvistiky, které zahrnuje vymezení 1. a 2.